Celiakii mi zjistili před třemi lety. Ze začátku mi dělalo problém, vysvětlovat lidem, proč si nemůžu dát stejné jídlo jako oni a co by se mi stalo, kdybych si ho dala. Většina lidí mi samozřejmě pomáhala, protože se snažila pochopit, co můžu, co nemůžu a nebrala moje onemocnění na lehkou váhu. Protože jsem ale cíťa citlivá, tak mi nebylo příjemné, že někteří lidé to brali jako pózu, jako výmysl, jako že se snažím jíst zdravě a hubnout. Ze začátku mi hodně dělalo problém o tom mluvit, protože jsem se bála, jak to kdo přijme.

Dnes si z toho už nic nedělám, i když stále mě překvapuje, jak na to někteří lidé dokáží reagovat.
Myslím, že ty pocity, které jsem mívala a doteď někdy mívám, nemám sama. Dokážu si představit, že třeba pro děti to musí být ještě těžší než pro dospělé. Chtěla bych všem, kteří mají celiakii, intoleranci na lepek nebo drží bezlepkovou dietu proto, že jim lepek nedělá dobře, vyjádřit podporu! 💛
Nejste v tom sami! Hlavně se za to nikdy nestyďte, neciťte se méněcenní a netrapte se tím, co si o tom myslí ostatní. Konkrétně celiakie je celoživotní onemocnění a přece se tím nebudeme celý život užírat. I když je to velké omezení, tak s tím jde žít! A o tom je tenhle můj blog - o tom, že ŽIVOT BEZ LEPKU se dá žít plnohodnotně! 💛

PS: Budu ráda, když mi do komentáře napíšete, jak to cítíte vy?