Můj příběh s celiakií
8/11/2019
V tomto článku bych Vám chtěla popsat můj příběh o tom, jak mi byla diagnostikována celiakie. Protože to u mě nebylo tak jednoduché a byla jsem jeden z případů, u kterých se nemoc nijak zvlášť neprojevovala, tak ještě než se budu věnovat přímo celiakii, musím se zmínit o jiných věcech, které s tím vším souvisí.
Nejprve se zmíním o svých problémech se štítnou žlázou. Není to nic vážného, pouze beru léky (Letrox) a chodím dvakrát do roka na kontroly. Dále bych chtěla popsat moje kožní problémy. Na loktech a na kolenou se mi totiž začal dělat jakýsi podivný "ekzém". Šla jsem s tím na kožní a lékařka mi předepsala nějakou mastičku. Ale ta nezabrala. A bohužel nezabíraly ani jiné mastičky a ložiska s "ekzémy" se začala zvětšovat a objevovat se i na dalších místech. Ne, že by mi nějak zvlášť záleželo na vzhledu, ale tohle mi opravdu vadilo. V létě jsem se styděla nosit kraťasy, šaty, plavky… Pak má kožní lékařka usoudila, že by to mohla být lupenka a dokonce mi předepsala i léčbu horským sluníčkem. (Zapomněla jsem dodat, že se mi "lupenka" rozšířila už i do vlasů. No prostě hrůza, byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná). Navštívila jsem několik různých kožních lékařů a vyzkoušela jsem všechny možné kortikoidové, konopné a různé jiné mastičky a krémy. Nic nezabíralo.
A teď se vrátím ke svým problémům se štítnou žlázou. Na podzim roku 2014 jsem byla, jako každoročně, na kontrolních odběrech krve. Také mě pan doktor zvážil, změřil, a když jsem pak byla u něj v ordinaci, kde mi říkal výsledky, tak se podivoval nad tím, že jsem celkem hodně zhubla. Ptal se, jestli držím nějakou dietu, jestli jsem se nestala vegetariánkou a tak. A i já jsem se tomu divila, protože jsem vůbec nezpozorovala, že bych byla hubenější. Ale podle váhy na jaře 2014 a pak na podzim 2014 jsem zhubla asi 4 – 5 kg. Také krevní obraz se panu doktorovi nelíbil. Měla jsem velmi málo železa, tak mi předepsal sirup na jeho doplnění. A také mi doporučil, dojít si na odběry krve, aby se zjistilo, zda nemám právě CELIAKII. Tak jsem navštívila svou obvodní lékařku, která mi udělala testy, které se potvrdily. To znamenalo, že jsem se musela objednat na vyšetření střevní biopsie na gastroenterologii. Vyšetření jsem absolvovala začátkem roku 2015 a o jeho průběhu si můžete přečíst zde. Každopádně jsem se po několika týdnech dozvěděla konečný verdikt. Byla jsem diagnostikovaná jako pacient trpící celiakií a byla mi naordinována bezlepková dieta. Co mě docela překvapilo, bylo to, že mi doktorka řekla pouze tuto informaci, a když jsem se zeptala: "Aha, a co teda můžu a nemůžu jíst?", tak mi bylo řečeno, že toho je na internetu spousta a ať si to zjistím sama. A tak jsme přijeli domů a všichni (já, mamka a taťka) jsme začali hledat informace o bezlepkové dietě.
Co Vám budu povídat, byl to pro mě velmi zásadní moment v životě. Do té doby jsem věděla pouze to, že nějaká bezlepková dieta existuje a že lidé, kteří ji drží, nesmí mouku. Ale vůbec jsem nevěděla, co všechno to doopravdy obnáší. Tímto bych zároveň chtěla poděkovat své rodině, že při mne v tomhle nelehkém začátku stála (a pořád stojí a podporují mě).
A jak to dopadlo s mojí lupenkou nebo co to vlastně bylo? Místečka všude po těle s nasazením diety zmizela. Zůstala už jen ložiska na kolenou a loktech, které se každým dnem zlepšují. Jsem za to hrozně ráda, protože se konečně nemusím stydět nosit kraťasy a plavky.
Tak tohle byl můj příběh s celiakií a já budu moc ráda, když se v komentářích podělíte o ty své.
0 komentářů