Instagram není jen o vyretušovaných, naaranžovaných a rádoby dokonalých fotkách. Je jen na vás, jakou komunitou se obklopíte, čí příspěvky a jakou energii na sebe necháte působit. Je tu spousta opravdovosti a upřímnosti. Jen je potřeba si ji najít. Já jsem právě díky instagramu změnila pohled na svojí lupénku. 
Naučila jsem se ji brát jako součást mě, za kterou se nemusím stydět, nemusím ji schovávat a nemusím se kvůli tomu mít méně ráda a připadat si méně hezká. Našla jsem tady totiž spoustu příběhů, které mě inspirovali, pomohli mi přenastavit si to v hlavě a naučit se mít se ráda i s těmi “nechutnými” ložisky lupénky. Inspirujících a motivujících lidí a projektů jsem díky instagramu objevila strašně moc. Jen pro příklad: @silacky@zanormalniholky @holka_s_crohnem@anetasynkova @annakaderavkova@projektuj_lasku a mohla bych jmenovat dál a dál 💛 

Kéž bych tuhle všechno motivaci a inspiraci mohla poslat mému patnáctiletému já, když jsem lupénku měla po celém těle, v létě jsem nenosila šaty ani kraťasy, styděla jsem, brečela jsem, litovala jsem se...