Tak přesně tohle vystihuje můj dnešní celý den. Co půl hodina, to úzkost...💔
O tomhle tématu jsem se tady ještě nezmiňovala. Popravdě to ví jen pár mých opravdu nejbližších lidí. Ale rozhodla jsem se, že se z toho vypíšu a třeba to alespoň trochu pomůže mě a nebo někomu, kdo to bude číst.

Už je to pár let, kdy jsem začala mít takové chvilkové “divné pocity”. Neuměla jsem to definovat a tak jsem to nazývala takhle. Po čase jsem si to pojmenovala jako úzkosti, ty pocity, když je mi divně a stahuje se mi hrudník. Většinou to za pár vteřin přestalo. Bylo období, kdy se mi to stávalo často, pak zase dlouho nic. Vždycky, když se to vrátilo, tak se to o malinko zhoršilo. 

Pak jsem četla na internetu o úzkostech a panických záchvatech a ty svoje divné pocity jsem v tom poznávala. Strach z něčeho, ale nevím přesně z čeho, nával zimy, horka, třes, pocit nebezpečí, smutku, bolest na hrudi... Snažila jsem se za tím vždy vidět nějaké stresově vypjaté období, něco nepříjemného, co se zrovna odehrávalo v mém životě, ale ty stavy se opakovaly, i když jsem byla spokojená, šťastná, v pohodě, s lidmi, které miluju... Moc jsem těmhle pocitům nerozuměla. Vlastně doteď nerozumím. A pokaždé, když se mi vrátí, tak to bývá horší než před tím. Třeba dnešek by mohl obsadit první příčku v pořadníku nejhorších úzkostných dnů...

Délka úzkosti už se dá bohužel počítat na minuty a počet úzkostí za dnešek už se nevejde na jednu ruku. Je to kolotoč, ze kterého se mi vždycky na nějaký čas podaří vystoupit, ale pak tam z nepochopitelného důvodu zase na pár dnů naskočím. 

Tady bych to asi pro dnešek ukončila. Ani nevím, s jakým úmyslem tohle píšu. Třeba je to takový úvod k tomuhle mému úzkostnému problému a třeba se s Vámi někdy příště podělím o nějaké tipy, jak se snažím s úzkostmi bojovat... I když zatím ne úplně úspěšně, ale snažím se. Snažím se s tím bojovat a být silná.

PS: To tričko od @holkazblazince jsem si nemohla nekoupit. A myslím, že mi pomáhá 💕